Povídání o vodě

Informační materiál pro zákazníky střediska laboratoř

 

Kvalita vody ve studnách

Co dělat s novou studnu nebo novým vrtem
Především je nutné dlouhodobě čerpat vodu, aby z ní zmizel zákal. To nejlépe poznáme, nalijeme-li vodu do sklenice z čirého skla a podíváme se na ni proti světlu. Voda nesmí jevit zákal, maximálně (tj. pouze v krajním případě) jen malou opalescenci. Zákal ve vodě může být způsoben v zásadě dvěma příčinami: buď je pramen vody stále "neusazený" a přináší s sebou písek ve formě jemného kalu, nebo sací koš je příliš nízko a zapnutím čerpadla vznikne tlakový náraz, který způsobí zvíření dna a strhnutí jemného kalu s sebou do vodovodu. V tomto druhém případě je rada jednoduchá - zvýšíme výšku sacího koše ve studni. Pokud voda nejeví již žádný zákal - obvykle toho dosáhneme dlouhodobým čerpáním - provedeme dezinfekci studny (viz bod 2).

Jak provést dezinfekci studny nebo vrtu
Nemáme-li k dispozici ještě mikrobiologický rozbor, který by nám mohl poskytnout obraz o rozsahu bakteriální kontaminace, provedeme běžnou dezinfekci následujícím způsobem tak, že si nejdřív vypočteme objem vody ve studni v m³ a na každý 1 m³ odměříme 1 lžíci Chloraminu B, popřípadě 1 uzávěr dezinfekčního prostředku SAVO. Samozřejmě, že je možné použít i jiný přípravek v množství doporučeném výrobcem (v současné době je dále na trhu AQUASTERIL, Phar-X-Aqua, Dikacid, všechny na bázi volného chloru). Vlastní dezinfekci provedeme tak, že odměřené množství přípravku smísíme s malým množstvím vody (např. ve vědru z umělé hmoty) a tento roztok nalijeme na povrch hladiny ve studni nebo vrtu. Pak musíme vyčkat 2 hodiny, než dojde k rozptýlení chloru v celém objemu vody a začneme čerpat. Tím docílíme toho, že se chlor dostane do potrubí a do kohoutku.

Máme-li již k dispozici mikrobiologický rozbor a množství mikroorganismů je nízké - tj. jde o jednotky či maximálně o desítky koliformních bakterií - obvykle dostačuje použít mírné dezinfekční prostředky jako je SAGEN. Jde o preparát obsahující nízkou koncentraci stříbra, který po předepsaném dávkování do zdroje neovlivňuje chuť vody ani nemá vliv na její zdravotní vlastnosti. Jeho výhodou je, že působí ze všech dezinfekčních prostředků nejdéle, i když je tato vlastnost ovlivněna kvalitou vody (vliv má zákal a množství organických látek). Preventivní dezinfekce SAGENEM by měla být prováděna pravidelně (alespoň dvakrát za rok). Je-li zdroj vody silněji bakteriálně kontaminován, je nutno postupovat podle výše uvedeného odstavce za použití razantnějších dezinfekčních prostředků.

 

Tabulka aplikace dezinfekčních prostředků:

Název přípravku:  

Doporučená dávka:

Způsob aplikace:

Minimální expoziční doba *:

Optimální dezinfekční účinek:

Poznámka:

SAGEN

1 ampule na 2 m³

Rozpustit v nekovové nádobě s minimálním množstvím vody a vzniklý roztok vylít do studny. Za tři hodiny odčerpat 10 až 20 litrů vody, aby se přípravek dostal i do potrubí.

24 hodin

72 hodin

Aplikace SAGENU se doporučuje dvakrát ročně.

CHLORAMIN-B

5 až 10 g přípravku na 1 m³

Dávka se rozpustí odděleně v nádobě a roztok se vlije do studny. Po 2 hodinách se odčerpá 10 až 20 litrů vody, aby se přípravek dostal i do potrubí.

24 hodin

2 až 8 hodin

Lze jej použít i na dezinfekci stěn studny.

SAVO

10 ml přípravku na 1 m³ (odpovídá cca objemu uzávěru lahve)

Nejdříve naředit do čisté vody a pak nalít do studny - pozor, obsahuje-li voda železo, dojde k jeho vysrážení.

12 až 20 hodin

2 až 4 hodiny

Působí rychleji než Chloramin B.

* Minimální expoziční doba - po tuto dobu není vhodné vodu používat jako vodu pitnou.

 

Jak provést odběr vody ke kontrole její kvality
Po provedené dezinfekci studny (vrtu) můžeme přistoupit k odběru vody za účelem její kontroly v laboratoři. Tento odběr provedeme alespoň 2 týdny po provedené dezinfekci. Jedině tak se můžeme přesvědčit, zda byla dezinfekce účinná i z dlouhodobého hlediska. K odběru vody použijeme lahve, které vydala (vydá) k tomuto účelu laboratoř. Zvláště důležitá je sterilní láhev, která slouží pro odběr vody na bakteriologický rozbor. Důležité je před vlastním odběrem nechat odtéct dostatečné množství vody - alespoň takové, aby se vyměnil objem vody v potrubí. Nejlépe tuto skutečnost poznáme, když při odtékání vody sledujeme její teplotu pomocí např. hřbetu ruky. Jakmile dojde k dostatečnému odtoku vody a z kohoutku začne proudit voda přímo ze studny, dojde k zřetelnému snížení její teploty (obvykle je teplota vody ve studni kolem 10°C). Teprve pak provedeme odběr.

V jakém rozsahu kontrolovat kvalitu vody
Celý rozsah podle vyhlášky č. 252/2004 Sb. se při běžné kontrole studny nebo vrtu obvykle neprovádí - především z ekonomického hlediska, stál by totiž kolem pěti tisíc Kč. Zcela dostačující je provedení zkráceného rozsahu rozboru podle uvedené vyhlášky. Na konkrétním rozsahu rozboru je možno se s kvalifikovaným pracovníkem dohodnout přímo v laboratoři.

Jak porozumět protokolu o rozboru vody
Výsledkem vyšetření kvality vody je protokol o zkoušce, kde jsou uvedeny jednotlivé analyzované ukazatele, jejich nalezené hodnoty, popřípadě jsou ve vedlejším sloupci uvedeny limitní hodnoty těchto ukazatelů, které jsou stanoveny ve vyhlášce č. 252/2004 Sb.

Jak porozumět jednotlivým ukazatelům kvality vody
K ukazatelům kvality vody patří níže uvedené chemické a fyzikální ukazatele a mikrobiologické ukazatele:

Barva
Zbarvení vody může být buď přirozeného nebo antropogenního původu. Voda se barví huminovými látkami žlutě nebo žlutohnědě, mohou ji barvit i nerozpuštěné látky (např. jíl, vyloučené železo apod.). Barva se vyjadřuje v jednotkách mg Pt/l a u pitné vody se připouští max. 20 mg/l.

Zákal
Zákal je způsoben nerozpuštěnými látkami (jílové minerály, vyloučené železo, mangan, bakterie apod.). Bílý zákal, který dočasně vzniká při vypouštění vody z potrubí, způsobují bublinky vzduchu, který se uvolňuje v důsledku snížení tlaku a teploty v potrubí. V pitné vodě je povolena hranice 5 ZF.

pH
Jedná se o číselné vyjádření kyselosti nebo zásaditosti vody. Kyselá voda může způsobovat korozi potrubí či čerpadla, což se projevuje přítomností železa, zinku nebo dokonce mědi či olova, pokud je z tohoto kovu vyrobeno potrubí. Obecně se doporučuje, pokud je voda kyselá, nepoužívat měděné potrubí pro její rozvod. Rozpuštěná měď může způsobit cirrhosu jater. Vodu lze do jisté míry odkyselit použitím kusového vápence, který se umístí na dno studny nebo může být zavěšen ve vhodném propustném obalu ve studni tak, aby bylo možné jej doplňovat či obměňovat. Alkalická reakce vody svědčí o přítomnosti např. vápna nebo může jít o produkty rozkladu organických látek ve vodě působením bakterií. Limit pH pro pitnou vodu je od 6,5 do 9,5.

Suma vápníku a hořčíku (dříve tvrdost vody)
Tvrdost je způsobena převážně vápníkem a hořčíkem a jako jejich suma se také vyjadřuje. Jednotkou je mmol/l, která nahradila dřívější stupeň německý (°N). Pro přepočet platí, že 1 mmol/l = 5,6 °N. Vody se rozlišují na velmi měkké (

Chemická spotřeba kyslíku (CHSKMn)
Hodnota CHSKMn vyjadřuje přítomnost organických látek ve vodě. Organické znečištění vody může být v zásadě buď přírodního původu (výluhy z organicky bohatých zemin, z lesa, z rašelinišť, ale i o rozklad živočišného nebo rostlinného těla přímo ve studni) nebo umělého původu (lidská činnost - hnojení apod.). Tato druhá alternativa je poněkud horší, neboť vede k domněnce, že se do vody mohla dostat i látka toxická (pesticidy, hnojiva). Překročení tohoto parametru by mělo uživatele vést k vyčištění studny nebo vrtu, následné desinfekci studny a později k novému vyšetření. Limitní hodnota CHSKMn je 3 mg/l.

Železo a mangan
Oba kovy bývají často přítomné ve vodě a jsou příčinnou jejího zákalu. Jejich původ může být v zásadě dvojí - přirozený (daný místním horninovým podložím), nebo umělý, kdy se jedná o produkt koroze (týká se především železa). Oba kovy nejsou významné z hlediska působení na zdraví, zhoršují pouze chuťové a pachové vlastnosti vody. Při vyšších koncentracích mohou způsobovat problémy při praní prádla (žluté skvrny), usazeniny rezu v klozetech apod. Vyhláška povoluje v pitné vodě 0,2 mg/l železa a 0,05 mg/l manganu.

Hliník
V surové vodě na našich úpravnách se hliník vyskytuje běžně v koncentracích do 0,15 mg/l. Vyhláška připouští v pitné vodě 0,20 mg/l. Toto číslo zohledňuje fakt, že některé typy vod je nutné chemicky upravovat solemi hliníku. Člověk denně přijímá hliník z ovzduší, léků, potravin, hliníkového nádobí a pitné vody. Průměrný denní přísun hliníku u dospělých je cca 20 mg, přičemž na pitnou vodu připadá jen asi 0,2-0,4 mg (1-2 %). Více jak 99,9 % hliníku se z těla vyloučí stolicí,

Dusičnany
V malém množství jsou dusičnany takřka všudypřítomné na Zemi, jelikož jsou součástí tzv. dusíkového cyklu. Bohužel, vlivem hnojení ledkovými hnojivy, únikem odpadních vod ze žump či septiků, statkových hnojiv atd. se dusičnany staly v současné době vážnou hrozbou všech studní a vrtů. Dusičnany jsou nepřímo toxické, protože se ve střevním traktu bakteriální činností redukují na dusitany, které způsobují alimentární methemoglobinemii. Toto onemocnění je nebezpečné zejména pro kojence. Limit obsahu dusičnanů v pitné vodě stanovený vyhláškou je 50 mg/l.

Dusitany
Dusitany se obvykle vyskytují ve vodě, kde je nedostatek kyslíku jako produkt redukce dusičnanů. Tato chemická reakce může být významně urychlena přítomností zinku, mědi nebo i železa. To jsou kovy, ze kterých může být vyroben rozvod nebo čerpání vody. Z tohoto hlediska je proto důležité vždy řádně odpustit dostatečný objem vody před jejím použitím nebo před odběrem vzorku. Dusitany způsobují alimentární methemoglobinemii (viz. výše). Další zdravotní riziko dusitanů spočívá v tom, že se mohou v trávicím traktu přeměňovat na tzv. nitrosaminy, které jsou podezřelé z karcinogenního účinku. Limitní hodnota koncentrace dusitanů je 0,50 mg/l.

Amonné ionty
Amonné ionty jsou ukazatelem možného fekálního znečištění vody a společně s dusitany a s chemickou spotřebou kyslíku může jejich nadlimitní hodnota signalizovat čerstvé fekální znečištění. Někdy je přítomnost amonných iontů důsledkem řady redukčních dějů (katalyzovaných například přítomností mědi), kdy amonné ionty vznikají z původních dusičnanů. Limitní hodnota koncentrace amonných iontů je 0,50 mg/l.

Chlor
Používá se jako oxidační činidlo při odželezování, odmanganování a čiření síranem želez-natým. Je nejběžnějším dezinfekčním prostředkem pro svůj dlouhodobý účinek. Vyhláška 252/2004 Sb. stanovuje limit aktivního chloru 0,3 mg/l. Smyslově postižitelná koncentrace je zhruba od 0,1 mg/l, se snižujícím se pH vody se snižuje i prahová koncentrace. Kromě organoleptických vlastností (chuť, pach) vody, působí chlor ve vyšších koncentracích dráždivě na oči, dýchací cesty a kůži. Aktivní chlor je značně škodlivý pro ryby a jiné vodní organismy.

Mikrobiologické ukazatele
Vyšetřované ukazatele patří k tzv. indikátorům fekálního znečištění, kdy se hledají bakterie žijící ve střevním traktu člověka nebo teplokrevných živočichů (koliformní bakterie včetně Escherichia coli a enterokoky). Pokud se ve vodě najdou některé z těchto bakterií, je voda podezřelá, že přišla do kontaktu s výkaly či zbytky živočichů a že může obsahovat patogenní bakterie a viry, které právě pocházejí ze střevního traktu. To, že voda je dlouhodobě používána a nedošlo přitom k onemocnění, ještě neznamená, že se jedná o nevýznamnou věc. Pravidelní spotřebitelé si mohou vytvořit toleranci k těmto bakteriím a v případě, že není oslaben jejich imunitní systém, tak jim pití této závadné vody nemusí vadit. Hůře však jsou na tom děti, případné návštěvy a nemocní lidé. V každém případě je třeba provést desinfekci studny nebo vrtu. Kromě indikátorů fekálního znečištění se používají ještě indikátory tzv. obecné kontaminace - kultivovatelné mikroorganismy, které nemají tak významný zdravotní dopad.

Co dělat se studnou nebo vrtem, když nevyhovuje kvalita vody
Studna je vodní dílo, které požaduje na rozdíl od vrtu zvýšenou péči. Především je nutné zabezpečit studnu stavebně tak aby nedocházelo ke kontaminaci vody ve studni průnikem povrchové vody do studně (nepropustná zákrytová deska, utěsnění studny jílem apod.).

Příčinou zhoršené kvality vody může být i přirozené zanášení dna studny nánosy bahna a nečistot. Tím se zvyšuje parametr chemická spotřeba kyslíku a mikrobiologické parametry, neboť bakterie zde nacházejí vhodné podmínky pro život. Dalším projevem přirozeného stárnutí studny je vznik nánosů železa a vodního kamene na stěnách studny, na kterých opět mohou vegetovat bakterie. Z těchto důvodů je třeba studnu pravidelně čistit. Dno obvykle kalovým čerpadlem a její stěny ostřikem vody nebo kartáčem. S výhodou lze přitom použít roztok chloru ve vodě (např. SAVO). Vše opláchneme čistou vodou a všechnu vodu vyčerpáme. Dno studny doporučujeme pokrýt hrubozrnným pískem nebo štěrkem. Necháme napustit vodu a čerpáme do té doby, než dojde k vymizení zákalu. Pak vodu vydezinfikujeme, jak je uvedeno v bodě 2.

Častou příčinou zhoršení kvality vody ve studni jsou však i stavební práce prováděné v blíz- kosti studny, napojení jiné studny na podzemní pramen, bodové zdroje nečistot v blízkosti studny - skládka chlévské mrvy, neutěsněný septik, znečištěný potok apod. Každý uživatel studně by proto měl řádně pečovat o studnu a její ochranu.